Já a make-up

Make-up znamená vymýšlet si. Nebo tak nějak. A ona je to vlastně pravda. Ke všemu tu je ta "don't judge challenge". Jo, asi jsem blbá, že jsem to nepochopila. Pro mě v této "výzvě" jde zřejmě o to ze sebe udělat monstrum zesměšňující brýle (které nosím i já) a pupínky - zcela běžné věci. A pak na sebe napatlají tunu make-upu, dělají sexy pózy a myslí si, že jim to sluší. Pod názvem Don't judge bych si představovala, že se lidi ukážou se všemi těmi pudry, linkami a vrstvami řasenek, protože tak se běžně ukazují světu. Pak se odlíčí a naznačí: "Don't judge! Já jsem hezká i bez líčidel!"

Lidé si poté myslí, že všechny mladé dívky tráví ráno dvě hodiny touto zbytečností. Pupínky jsou přirozené a každý je někdy měl, tak proč se za ně tolik stydět. Samozřejmě je na sobě také ráda nevidím, abyste si nemysleli že je na sobě snad zvýrazňuji :)


Ale zpět k make-upu obecně. Já osobně se moc nelíčím. Když se ráno vzbudím mám tak dvacet minut abych se oblékla, učesala, nasnídala, vyčistila zuby, hodila na záda tašku a utíkala do školy. Když už mi nějaký ten čas zbude, maximálně použiji korektor abych zakryla ty nejkritičtější nedostatky a hnědou řasenku, která je naprosto nenápadná. A opravdu výjimečně (ne však do školy) si dám na víčka slabý proužek oční linky, jehož si všimnete tak po půl hodině konverzace se mnou a to rozhodně nepřeháním. Pro mě prostě nehraje make-up nijak důležitou roli a mně to zcela vyhovuje.

Ještě, že někdo si umí z make-upu udělat i srandu jako Saara (nebo dříve Smokahontas). Samozřejmě si myslím, že ona žádný make-up nepotřebuje a její tutoriál by mohl skončit tak v půlce, protože pak už je to příliš výrazné. Ale jinak Saaře moc fandím!