Luna Neptune. Těší mě.

Zdravím všechny! Taky už vás nudí ten neoriginální název Jenny and life? Jo mě přestal bavit asi po měsíci. A dokud nemám moc čtenářů, jistě nezpůsobím poprask, když si jméno změním.

Takže už nejsem nějaká Jenny. Jsem nějaká Luna Neptune. Mně to zní úžasně. Luna znamená Měsíc nebo bohyně Měsíce a Neptune je odvozena od boha Neptuna. Zní to tak magicky, mýticky a snad i originálně. Na internetu jsem nikoho pod jménem Luna Neptune nenašla.

♥　ルナ・ネプテューヌ　♥

To jméno mi zkrátka přišlo do hlavy. Tak přece vznikají ty nejlepší nápady, že? A ke všemu mi moje kámoška indie-artistka jménem Chikelu vytvořila skvělý obrázek s pozadím i jako png. Není moc známá, ale zde je její Deviant Art. Obě víme, že takto nevypadám. Nemám červené vlasy, nenosím drdoly a nemám piercing ve rtu. Ale svým způsobem je to podoba, kterou bych chtěla naplnit tak do pěti let. Ale brala bych septum :3

A mám nový header, samozřejmě DIY! Ještě jednou díky Chikelu za fajn umělecký ksichtíček!

A kdyby jste se zajímali, ようこそ (youkoso) znamená japonsky vítej, což odpovídá, ne?

Samozřejmě další výzvou bylo se přejmenovat na všech sociálních sítích v co nejkratším čase, bohužel email je stále stejný - jennyshelp4u@gmail.com.

Zde tedy uvádím nová jména:
Instagram: LunaNeptune
Twitter: Luna_Neptune
Google+: Luna Neptune

Back to school with a new dairy!

Vždycky se o prázdninách těším jak si seženu luxusní diář, i když si do něj píšu asi jen první měsíc školního roku a pak už ho z tašky vytahuji jen vzácně. Nejlepší na tom je, že při koupi nejdu pod 8 euro :)

Takže jak jinak, jsem se už od srpna porozhlížela v papírnictvích po tom nejlepším diáři. Naštěstí mi došlo, že Česko na takové zázraky moc není a diář jsem hledala na dovolené v Itálii, o níž se ještě chystám napsat (samozřejmě se spožděním).

No a pak jsem to spatřila! Naprosto luxusní Tokidoki diář! (Pro ty co tápou: Tokidoki je kawaii italská značka známá po celým světě svými Japonskem inspirovanými designy.) S 3D obrázkem na obalu a kawaii paňáky na všech stránkách. A byl v angličtině, ne v italštině! Ale vždy to musí mít háček. Cena byla 15 euro!? Možná jsem někdy cvok, ale koupit si diář za 15 euro mi přijde jako pěkná blbost. Ujišťovala jsem se, že na takovou vzácnost jistě někde narazím, když budu pozorná, určitě bude levnější, bla bla bla...

No a pak jsem na další narazila v jednom supermarketu v oddělení papírnictví! Zázrak! Sice neměl ten 3D obrázek, ale uvnitř byl pravděpodobně identický. Na co čekat? Stál sice 10 euro, ale to je standardní cena pokladů :)

A protože jsem zcvoklá do jazyků, rozhodla jsem se, že psát si tam věci v češtině by byla pěkná nuda, takže si budu nadcházející události evidovat v japonštině. Správně. Koneckonců se jedná o japonský kawaii design tak proč ne?

Ale dost kecání, je čas na fotky! (správně foceno mobilem, jsem prostě hipsterský bloger :D)

♫ Zebrahead a jejich písničky ♫

Když se tak podívám do archivu hudebních článků, můj hudební vkus se celkem rychle zvrátil k "temnější" straně. Moji první oblíbenou písničkou, kterou jsem s vámi sdílela byl klasický švédský popík (klik), ale teď je to něco jako alternative rock, hard rock, nebo něco podobného. No jo. A já jsem se vlastně ani nezmínila, co jsem si oblíbila teď.

Není to jen jedna píseň, ale rovnou celá kapela, která si říká Zebrahead. Co vím, tak byla založena někdy v 90. letech, ale hraje dodnes. Co mě překvapilo, bylo to, že jeden z hlavních zpěváků se narodil v Íránu (konkrétně Ali Tabatabaee), mohu vás ale uklidnit, že se jedná o kalifornskou kapelu. Právě Ali má na starosti spíše křičáky, mezitím co druhý zpěvák Matty Lewis (který mi připomíná Bilba Pytlíka) zpívá zbytek. Ostatní členy také nijak moc neznám. Kníratý Dan hraje na kytaru, celkem normální Ben má na starosti bas kytaru a nakonec je tam trošku obtloustlý bubeník, jehož jméno mi vždycky nějak vypadne :)

Ano správně, mám nové absolutní favority a věřím, že to vydrží třeba i pár let. LOVE THEM!

Popravdě jsem dlouho hledala hudební žánr, do kterého se bez okolků zamiluji, takže v Zebrahead jsem se opravdu našla! I'm so happy!

                                                                                   

A tady jsem vybrala asi ty nejoblíbenější songy i s texty, snad budete mé nadšení sdílet!

Top 3 věci, které mě na lidech znechucují

Někteří lidé se chtějí zkrátka odlišovat. No, to asi každý, ale jen někteří v tom zvláštnějším způsobu. Však víte, piercingy, tetování, šílené účesy apod. Dá se říct, že k nim patřím, možná nemám zelené pankáče a potetovanou paži, ale v zásadě bych se mezi alternative people chtěla zařadit.

Občas, ale tělesné úpravy dojdou až moc daleko, a to nemluvím jen o vlasech. Takže jak již napovídá nadpis, tento článeček bude možná víc hard core, pokud se snadno znechutíte, raději doporučuji dát ruce pryč!
Tak tedy začněme!

1. Anorexie
Fuj, fuj! Jedná se spíše o duševní poruchu, než o něco vyloženě chtěného, především z mého pohledu. Být tak štíhlá, až si můžu prohmatat vnitřní stranu žeber? Ne, velké díky! Mít přece nějaký ten špíček navíc není žádná katastrofa!

2. Extrémní plug gauges
Ušní plugy jsou podle mě celkem pěkné, ale tím myslím ty malé, ne ty kdy si ucho doslova leží na rameni. Myslím, že je to nejen nechutné, ale hódně nepraktické. To už opravdu patří spíše do nějakých afrických domorodých kmenů, ne do metropolitního světa.

A aby toho nebylo málo, ti nejodvážnější si tyto "roztahováky" strčí třeba na nos, nebo na tvář, aby jim byl vidět obsah ústní dutiny, zvlášť když dotyční papá :/


3. Falešné růžky 
Nejen, že si lidé dávají věci do kůže, ale i pod kůži! Tito vyvolení si nechají voperovat "cosi" (ani nechci vědět co to vlastně je, zřejmě silikon) třeba do čela, jako například bouličky, symbolizující ďáblovi růžky nebo ještě nechutněji - obří doughnut?


Při pohledu na všechny tyto věci mám chuť zakřičet: