Umělkyně, co stojí za pozornost: Lois van Baarle

Umění je super. A je všude kolem nás, aniž bychom si to uvědomovali. Rozhlédněte se po pokoji - všechen nábytek, mobil, oblečení - všechno je to výsledek zprvu jednoduchého nákresu na papír. Ale tím to nekončí. Samozřejmě je umění i malířství, sochařství, hudba, film, literatura a mnohem mnohem víc! A proto je umění tak nezbytné.

Já se dnes budu věnovat jedné digitální malířce (pokud se to tak dá nazvat, v angličtině prostě digital artist). Jmenuje se Lois van Baarle a její tvorba je naprosto okouzlující.

Narodila se v Holandsku a momentálně je jí 29 let. Kreslila už od okamžiku, kdy zvládla držet tužku a s digitální tvorbou začala v roce 2003. Vystudovala v Ghentu (Belgii) a stala se z ní i animátorka. Teď už ale dost o ní, vrhneme se na její tvorbu!

Tvorba se zabývá spíše lidskými bytostmi, převážně ženami. Tvoří i disney postavičky a zvířata.


Pokud tě její tvorba zaujala tak jako mě, neváhej a navštiv loish.net, kde nalezneš všechna její oficiální a neoficiální díla, animace a odkazy na její sociální sítě. Takže co si řekneme na závěr?

Vegetariánství? Ne, díky.

Nevím jak začít. Takže hezky po lopatě.

Dnešní trend vegetariánství mi přijde smysluplný a dobročinný, přesto ale vegetariánem nejsem.

Vegetariáni nejedí maso. Proč? Zřejmě proto, že nechtějí jíst něco, co bylo brutálně zabito a myslí si, že když bude takových vegetariánů hodně, maso se přestane produkovat a jíst.


Mě to zkrátka nesedí. Já mám zvířata moc ráda a žádnému bych neublížila (pokud by se mě nepokoušelo třeba zabít). Ale tím, že už hotový smažený řízek nesním to kuře nezachráním a život mu nevrátím. A co ostatní savci? Konkrétně dravci. Ty jsou rádi, když nějaké jídlo najdou/uloví, nestěžují si, neprotestují, neříkají "ne" mamince a vegetariáni se z nich také nestanou. Je to zkrátka příroda. Něco prostě musí být na vrcholu potravního řetězce ať už je to lev, sova nebo člověk.
             
Jistě, my jsme přece lidi, nejinteligentnější forma života v dosud objeveném vesmíru a proto se nemusíme řídit nějakou přírodou, máme vlastní mysl a nespoléháme na instinkty. Ale my prostě něco jíst musíme a něco nesmíme.

Mě je těch zvířat líto! Pro nějakého obtloustlého "gurmána" je to jen odpolední svačinka v sendviči, ale pro ně je to celý život. Když už na to přijde a přede mnou se objeví jídlo s masem, vždy si uvědomím tu drsnou zkutečnost, že si to ty zvířata ani nezasloužila. Je to něco jako moje malá modlitba. Ateistická modlitba, samozřejmě. Proto nejím aspoň hovězí, telecí atd. Neodolám mořským živočichům a kuřecímu masu. V podstatě jsem takový polo-vegetarián i když to není možné.

Nejsem vegetarián, protože vím, že těm zvířatům už nepomůžu.

Ale veganství je ještě složitější a mě to dává ještě menší smysl. Veganství strašně omezuje stravu! A myslím, že zvířata zase tolik netrpí, když si vezmeme jejich slepičí vajíčko nebo kravské mléko. Ale přesto mě stále tíží toto: Maso je vražda. Vždyť je to naprostá pravda! Lidé na jatkách hromadně zabíjejí zvířata, ale do vězení za to nejdou! Vždyť jsou to jen zvířata, nemají takové pocity jako my, inteligentní lidé. Ale vždyť ty zvířata si nezasloužila zemřít kvůli špatnému osudu!


Přesto mě psaní článku dosti inspirovalo a proto příští týden udělám takový lifestyle challenge. Pokusím se jíst celý týden podle vegetariánských zvyků. Ze školního oběda si objednám jen saláty a doma budu jíst ovoce. Progres budu sdílet na mém twitteru @jenny_ishere a na konci týdne shrnu výsledek! Jestli byste to chtěli také vyzkoušet, jen do toho, můžete vyzkoušet i veganskou verzi, já si na ni netroufám.

Tumblr Inspiration

Když jsem zakládala tento blog, rozmýšlela jsem se i nad používáním tumblr. Lidé, kteří tam blogují se většinou zajímají o stejné věci jako já, ale já si ho jen ráda prohlížím. Ráda se rozkecám o různých věcech. Na tumblr se sice může napsat delší článek, ale většinou se to od autorů neočekává.

Ale já jsem v tomto případě tumblr čtenář. Vlastně si ani nic nečtu, ale prohlížím inspirující obrázky a pár jsem si jich pro tebe připravila - pro inspiraci. Vždyť heslo mého blogu je přece "Lifestyle, fun and inspiration"!






Popravdě to byla docela zábava a já sama jsem se trošku inspirovala. Vím, že od toho je tumblr, ale kdybys toho chtělo víc stačí se ozvat!

Moje nová oblíbená písnička: Svalkar vinden

Když mám trošku volného času tak poslouchám online švédské rádio East FM. Nejenže si procvičím švédštinu, ale poslouchám písničky. Většinou hrají pop, raggae, hip hop, dubstep atd. Ne že by to byly styly, které obzvlášť poslouchám, ale pro volnou chvilku mi dodají energii a zároveň si odpočinu.

Jednou zrovna hráli švédskou písničku, které mi přišla povědomá. Vybavila jsem si ji v pár vteřinách. Narazila jsem na ni před asi rokem v tomto Sherlock videu:

Když jsem ji dnes zaslechla v rádiu, musela jsem si video zase najít. A k tomu ještě videoklip:

Já zkrátka nevím. Ta písnička je prostě skvělá. Obzvlášť když je ve švédštině, v angličtině by to podle mě nemělo ten správný styl. Tohle se zdá být jako odbytý článek, ale když je něco úžasné, tak rychle ztratíte slova. Komu se song ještě líbí? No tak, na tom není nic špatného ♥

Vstup do světa jazyků!

Dnes jsem se rozhodla povědět ti více o mém vztahu k jazykům, hlavně proto, že už to v sobě nedokážu déle zadržet.

Takže se oficiálně učím čtyři jazyky: angličtinu, němčinu (ve škole), švédštinu a japonštinu (doma jako samouk). Říkám oficiálně, protože už jsem se učila (nebo spíše zkoušela) nejméně tucet jazyků, ale z nějakého důvodu jsem přestala. Nejčastěji je to způsobeno mým úsudkem, že je pro mě jazyk nepraktický, těžký, bylo těžké najít zdroje pro studium nebo mě prostě nezaujal. Zde tedy rychle uvedu jazyky, které jsem se kdy učila, ať už měsíc nebo jen půl hodiny.

afrikánština, arabština, čínština, dánština, filipínština, finština, francouzština, hebrejština, holandština, chorvatština, indonéština, inuitština, irština, islandština, italština, korejština, malajština, norština, polština, portugalština, řečtina, slovinština, španělština, thajština, tibetština, turečtina, vietnamština

Co já naprosto nesnáším je, když někdo tvrdí, že umí třeba korejsky, ale jediný co řekne, je annyonghaseyo (ahoj). Proč lidé nechápou rozdíl mezi "umět" a "učit se"? Jediný jazyky, o kterých si troufám říct, že je umím je čeština, angličtina a v opravdu malé míře švédština.

Teď se pohodlně usaď a já ti s radostí povyprávím moje příběhy, jak jsem se dostala k jazykům, které se dnes učím.

Začněme angličtinou. Tu se učím už od první třídy na základce a myslím si, že mi stále jde i dnes. Z posledního testu jsem dostala 99.5%, ale nechlubím se, jen důkaz.

Dále němčina. Tu se učím od primy na gymnáziu, ale když se s ní setkám v praxi, tak jí v podstatě nerozumím, a když náhodou, tak je to tím, že jsem se to naučila někde já sama a nenaučila mě to škola. Ano, viním z toho školu, učitelku i učebnici. Hlavně, že vím, jak se řekne německy piha, to se vždy hodí. (ironie)

Švédsky se učím skoro tak dlouho jako německy, pár měsíců rozdíl. Ale jelikož se ji učím jako samouk a tím pádem se učím v podstatě to, co uznám za důležité tak švédštině v praxi rozumím mnohonásobně lépe než němčině. Když tak spočítám výdaje na švédštině, tak to bude asi necelých 200,- Protože se učím, nebo spíše učila z internetových lekcí zdarma a videí na youtubu. Teď jsem spíše ve fázi, kdy si už čtu různé články a blogy a když něčemu nerozumím, najdu si to v překladači. Je to nádherný jazyk ♥

A nakonec japonština, kterou se učím asi něco přes rok. Původně jsem se ji učila ještě před švédštinou, ale byla jsem ještě naprostý laik a vzala to za špatný konec a odmítla se učit písmo a gramatiku. Ještě teď se nad mou hloupostí směji. Později jsem to zkusila znovu a rozhodně nelituji. Výdaje na japonštinu budou asi 700,- což je celkem dost, ale japonština je naprosto odlišný jazyk od těch evropských, takže prostě někdy potřebuji profesionálnější pomoc.

Všechno to vlastně začalo v primě. Angličtina a nově i němčina mi nestačily a já se jednou cestou domů ze školy rozhodla učit další jazyk. To bylo po neúspěchu s japonštinou. Zajímaly mě skandinávské jazyky, ne že bych o nich něco věděla, jen to, že jsou tam všude přeškrtnutá o a kroužky nad a. Ale finština byla stejně jiná. To jsem věděla, ale stejně jsem se chtěla původně rozhodnout pro ni. Po přečtení pár řádek na wikipedii jsem od toho rychle upustila, haha. Ale vedle Finska je přece... Švédsko? Zjistila jsem, že je to poměrně jednoduchý jazyk a bylo to. S učením jsem se začala automaticky zajímat o Švédsko a zrodila se nová láska. Moc ráda na mé začátky vzpomínám.

Hlavně je důležité se nevzdávat. Při učení se musíš neustále motivovat. Třeba tím, jak pak svých znalostí využiješ. Společně s jazykem se učíš i hodně o kultuře zemích jazykem mluvících.

Začátky jsou vždycky těžké, nejen u jazyků. Musíš se do toho obout a pak to půjde jako po másle.
Myslím, že ode mě můžete očekávat jazykově zaměřených článků víc! Přichystám jistě nějaký článek s užitečnými odkazy na servery zdarma na učení jazyků. Za tu dobu už jsem nějaké poznala ;)

Až na tu italštinu jsem na obrázku celá já :D

Zatmění Slunce! Chybělo's nám Sluníčko...

Všichni to vědí. Ve tři čtvrtě na deset začalo nad Prahou (ale samozřejmě i po téměř celé Evropě) částečné zatmění Slunce a tato astronomická událost nenechala lidi spát a vyhnala je do ulic, aby se na tu krásu také podívali.

V Longyearbyenu se měli rozhodně lépe, tudy totiž procházelo zatmění úplné, ale to sis už určitě zjistilo ze zpráv.

Já byla v té době ve škole. Jaké překvapení. Myslím, že jsem měla štěstí, protože 90% třídy jelo na lyžák a tam si zatmění jistě nevšimli. Já jsem šla se zbytkem třídy do parku, kde už čekala snad celá škola a všichni měli u obličeje diskety. Upřímně to bylo komické, obzvlášť, když jsem se k nim přidala.

Dobrý způsob pozorování bylo také dalekohledem. Ne, neboj, nemyslím to tak, že by ses o slunce podíval jen tak dalekohledem. Když nastavíš dalekohled většími sklíčky ke slunci a pod menší sklíčka dáš papír, uvidíš naprosto zřetelný odraz situace a je to lepší než mžourat do červeně zabarvené placky v disketě. A aspoň neriskuješ vypálení očí.

Já naštěstí stále vidím :)

Zatmění jsem si představovala nějak takto:

Tak nějak jsem tušila, že to tak dokonalé nebude, i když nebylo kompletní. Stejně na to jen tak nezapomenu. Tím myslím do roku 2021, kdy bude další zatmění.

A co ty? Pozorovalo jsi dnešní zatmění?

Sovička na zádech

Když jsem byla naposledy v Německu, navštívila jsem obchod TK Max. Nejsem si jistá, jestli jsem to napsala dobře, každopádně se nejedná o reklamu.

Zřejmě je to německá verze amerického TJ Max (matně si to vybavuji z mé cesty do USA), nabízejí tam módu od různých značek, různých stylů a tím pádem i různých cen. Dovoz je většinou ze Severní Ameriky a Anglie. Kromě oblečení, bot a kabelek nabízejí i šperky, kosmetiku, pár knížek, hračky a vybavení do interiéru a kuchyně. U pokladen jsou i menší sladkosti, ale bývají trochu dražší než by se očekávalo. Pokud někdy na TK Max narazíš, můžu doporučit.

Posledně jsem si tam koupila za 20€ roztomilý batůžek vypadající jako sovička a je super!

Možná je na první pohled trochu malý, ale věci jako peněženka, mobil, klíče, pití a třeba knížka na čtení se tam určitě vejde. Uvnitř je malá kapsička na mobil na přední straně a na opačné kapsa na zip. A samozřejmě téměř nekonečný prostor po celém vnitřku :)

Nemusím zde tedy uvádět příklady na jaké situace se hodí, to už si spoj se svým životním stylem. Ale pro mě budou batohy vždy #1 před kabelkami. S batohem mám vždy obě ruce volné a váha je aspoň rozložená na obě ramena. A většinou je pro zloděje těžké strhnout jen tak batoh ze zad, na rozdíl od kabelky, která je cílem v hledáčku kriminálníků. Naštěstí mě ještě nikdo nikdy nepřepadl. 

Nemám v oblibě lidi, co tvrdí, že batohy jsou na rozdíl od kabelek neetické nebo postrádají glam. Myslím, že můj batůžek potvrzuje opak! Vždyť je tak roztomilý! Třešnička na dortu každého ležérního outfitu!

Jenny recommends :3

I ♥ Chibis!

Dnes jsem se tak trochu nudila a přemýšlela, čím se tak zabavit.

Napadlo mě, že bych mohla dělat něco, jak bych to řekla, japonského.

Když na to někdy přijde řeč a já se zmíním o tom, že se učím japonsky jako samouk a tak všeobecně se o to Japonsko zajímám, občas se někdo i zeptá, jestli mám ráda anime a jestli nečtu mangu.

Jo, jako malá jsem se koukala na Pokémon a možná ještě něco jiného a jedinou mangu, kterou jsem někdy opravdu četla byl Naruto, ale já na to nějak nejsem. Nikdy jsem se nezabývala proč, možná na to ani nemám čas nebo chuť, ale někdy bych to ráda zase zkusila.

Osobně mi manga a anime spíše kazí pozitivní pohled na Japonskou kulturu. Když si přes obrázky najdete "anime girl" nebo něco podobného, každý  druhý nalezený obrázek bude z půlky zabrán celkem velkým poprsím postavy. Proč? Proč? Proč?

Ale existuje taková slušnější a roztomilejší verze anime. Chibi postavičky!

Každý je jistě zná, ale radši to ještě shrnu:
Chibis jsou anime postavičkám velmi podobné, ale jsou o hodně menší, tělo je malinké, ale hlava poměrně velká. Má rovněž velké oči a jiné prvky anime. Ale má svá anatomická pravidla, jako třeba že se paže nedá položit přes hlavu jako u anime. Můžou se vytvořit třeba jako celebrity nebo již existující postavičky. Jako třeba Hatsune Miku:
>>>>>>
No a já jsem si našla různé hry online, kde si můžeš svou vlastní chibi vytvořit. První pokus vypadal tak trochu jako přehnaně růžová Asiatka, ale druhý pokus podle mne vypadal jako Indie styl. Bohužel, se mi je nepodařilo vložit do článku, ale tady jsou aspoň na chibi makers odkazy:
www.dolldivine.com/chibi-maker.php
www.rinmarugames.com/game/?game_id=361

S trochou snahy jistě najdeš jiné a možná i rozmanitější!

Pátek 13.!

Jupí, za dveřmi je další víkend!

Ale bohužel je ještě pátek. Na něm není nic moc špatného. Až na to, že je dnes 13.
Je to zajímavá náhoda, protože únor má vždy stejně rozvržené dny jako březen kromě přestupných roků. A zrovna v únoru (a březnu) to muselo nastat.

Pátek třináctého.

Jsem ateista, nevěřím na duchy, upíry, kouzla apod. protože mám pro vše - jak já tomu říkám - vědecké vysvětlení. Když si vyhledáš "Jak se stát vlkodlakem" najdou se ti různé návody a rituály. Ale to je takový nesmysl! I kdyby jsi toho vlkodlaka třeba i snědlo, nezmění se ti tvoje geny a už vůbec ne tak, aby ses mohlo proměnit ve vlka! Musím se smát nad těmi lidmi, kteří tomu opravdu věří a spokojeně to hlásí v komentářích pod těmito absurdními články.

Proč to ale říkám je, že obdivuji, jak lidé dokáží věřit na takové pověry, jako pouhá náhoda v kalendáři a radši ani nevycházejí ven, aby na ně náhodou nespadlo letadlo nebo nepraštil blesk. Náš kalendář byl přece matematicky vytvořen v souladu vztahu planety Země k vesmíru. Nebo tak něco.

Netvrdím, že těmito pověrčivými lidmi opovrhuji, koneckonců je to součást naší kultury a tradic.

Já mám pátek 13. ráda. Ne, miluji ho! Mezitím co lidi se ten den všeho bojí, pro mne je to den nových možností. Třináctka je vlastně hezké číslo a já se jí nebojím, spíš bych ji zařadila mezi má oblíbená čísla.

A proč by se vlastně lidé měli bát zřejmě toho nejlepšího dne v týdnu? (Sobota je asi nejlepší, protože nemusíme do školy, ale na rozdíl od neděle nemusíme jít brzy spát kvůli nastávajícímu rušnému týdnu.)

Závěr? Ať už je kolikátého jen chceš, užij si pátek bez zábran!

Jaro je tady!

Nevšimlo jsi si, že venku je tepleji? Že lidi už na sobě nemají jen tlusté zimní bundy a kožichy? No jo, je jaro.

A mně je to celkem líto. Já mám totiž zimu celkem ráda. I když v tomto podnebí se tomu tak nedá říkat. Vždyť u mě doma (ne doslova samozřejmě) sněžilo asi jen třikrát! A to je podle mě hrozný a je mi jedno, že s tím nesouhlasíte. Zjistila jsem totiž toto:

Když je zima a mrazí, můžeš se obléknout tak, aby nemrazilo. Ale když je léto a je horko, nemůžeš se obléknout tak, aby ti horko nebylo.

Jistě, můžeš si dát zmrzlinu nebo třeba jít do bazénu - jenže. Ne všichni žijí ve velkém domě se zahradou a bazénem a do akvaparku nebo na koupaliště je to daleko.

V létě nás navíc neustále otravují komáři, klíšťata, ovádi, včely nebo ještě hůř: sršně. V zimě na ně narazíš jen opravdu vzácně, a to by ses ještě muselo snažit. Když tak o tom přemýšlím, v lese se tou dobou moc hmyzu nevyskytuje, vlastně vůbec. Řekla bych. Nejsem přírodovědec.

U mě se navíc vyvinula láska k severu. Hlavně k severským zemím. Na prvním místě je rozhodně Švédsko, o tom není pochyb. Dále zbytek Skandinávských zemí, Grónsko, Island, Svalbard (což je vlastně Norsko, ale velmi podporuji nejsevernější město světa Longyearbyen a obdivuji tamní obyvatele přežívající drsné studené podmínky - teprve před nedávnem tam poprvé vyšlo slunce po čtyřech měsících tmy!), Kanadu a Aljašku. Vědělo jsi, že v Inuitštině (jazyku Eskymáků neboli Inuitů, info zde) je okolo stovky výrazů pro sníh? Už několikrát jsem se s tím setkala v různých amerických filmech. Myslím si ale, že někteří lidé, kteří se tím nezabývají jako já ty narážky asi moc nepochopili. Nevím.

Právě proto mám celoživotní sen: přestěhovat se do Stockholmu a získat švédské občanství. Nesnáším, když mi to nějací idioti rozmlouvají se slovy jako:
"Švédsko? Vždyť tam je hrozná zima, celoročně pod nulou!"
"A nebudeš v depresích, když tam je jen okamžik slunečního svitu denně?"
To jako vážně? Ještě lepší je, když tito lidé ke svým prohlášením přidají všelijaké kyselé obličeje. Já se přece nestěhuji na Antarktidu! Přiznávám, že ve Švédsku je trochu víc zima než v Česku, ale jak víš, já mám zimu ráda a nějaký sníh navíc mě nezastaví. A švédsky už se učím, takže je všechno celkem v pohodě, ne?

Ale jaro je přece také pěkné. Rozkvétající třešně mi připomínají Japonsko, které se mi mimochodem také líbí. A všude začínají cvrlikat ptáčci a je opravdu úžasné se probouzet s jejich melodickým zpěvem v uších.

Vždyť já se přece na to jaro těším!

DIY: Jak vyrobit fake nosní piercing!

Jak už jsi si jistě přečetlo z názvu, dnes se budu věnovat velmi jednoduchému návodu, jak si během pouhých dvou minut vyrobíš falešný nosní piercing, který vypadá velmi reálně!

Tento tutoriál ti může přijít užitečný, pokud chceš piercing pouze vyzkoušet, nebo ti opravdová verze přijde moc bolestivá, odvážná atd. Dá se totiž během vteřiny nandat a sundat. Tak jdeme na to!

Jediný co budeš potřebovat je nos, háček na náušnice nebo normální kovový drát a kleště nebo silné nůžky. Háčky na náušnice můžeš sehnat například ve Stoklase, pět párů jen za 25Kč, takže jeden piercing nás bude stát jen 2,5Kč a nemusíš si nic propichovat!

Takže si připravíš háček a odstřihneš ho tak, aby ti zbyl jen ten velký oblouček. Takto:

Ujisti se, že jsou oba konce správně zastřihnuty, aby tě piercing neškrábal nebo nepíchal.

A to je vlastně vše! Teď si můžeš velikost otvoru upravit podle potřeby tvého nosu, aby piercing nepadal a stačí jen ručně připevnit do nosní dírky. Piercing nevypadne! Pokud ale chceš mít 100% jistotu, můžeš hroty lehce namočit v tekutém lepidle, průhledném laku na nehty atd. a chvíli podržet v nose. Takto vypadá můj výsledek na mě:

Nezapomeň: před nasazením si kroužek omyj čistou vodou a mýdlem, nic neriskuj. Když si uděláš kroužek ve větší velikosti, můžeš ho i připevnit na rty, ale mně osobně to moc příjemné není, je to na tobě. Tak co? Jsi spokojené? Já doufám, že ano, protože mě samotnou takový umělý piercing moc potěšil a ráda ho nosím.

TGIF! (Thanks God It's Friday!)

Je pátek a s ním přichází víkend. Ano! Konečně! Krátké ale pravidelné prázdniny, které si zasloužíme za tvrdou práci. A je jen na nás jak našeho volného času využijeme.

Já osobně se na víkend těším už od pondělního rána. Takže nejsem výjimka! Abych toto období patřičně oslavila, stala jsem se na okamžik "rebelem".

Cestou do školy jsem zjistila, že je ještě celkem brzy a tak jsem jela o zastávku dál přes most, tam jsem vystoupila a jela zpátky. Zní to trhle, ale aspoň jsem si to ráno užila.

A toto je první víkend od existence tohoto blogu a já moc doufám, že těch víkendů bude víc.

Ale teď už pryč s tím vším a mrkneme se ještě na pár inspirujících fotek na téma víkend:



Ten poslední obrázek je podle mě dost depresivní, nemyslíš? NESNÁŠÍM pondělky! Ve všech z nás se skrývá kocour Garfield. Nebo se my skrýváme v něm? Tak teď mám o čem přemýšlet...

Má evoluce v pití čaje

Nedávno jsem si v Primarku koupila moc nádhernou 'termosku'. Nebo kelímek? Netuším. Stálo to sice tři eura, což není levné, ale zase jsem si udělala ohromnou radost.

Já vím, že tento skvělý předmět se využívá při cestování, já úkol plním. Ale mě se to líbí natolik, že si do něj dělám čaj i v pohodlí domova. Navíc se tam vejde čaje více, než do normálního hrnku a tak si užívám teploučkou dokonalost mnohem déle.

Design se mi moc líbí. Kelímek je plastový stejně jako víčko. Povrch je pokrytý buldočky a malými srdíčky. A abych se neopařila, ručku mi chrání gumový držátko (až teď si uvědomuji, jak mám chudou slovní zásobu - držátko - vážně?) s 'peace' znaky různých velikostí.

Dnes jsem si udělala zelený čaj s příchutí třešně, což je má oblíbená možnost. Později vyzkouším novou várku mentolových čajů. Nikdy jsem mentolový čaj neochutnala, takže nevím, co od toho čekat... Tak mi drž palce!

DIY: Alpaka z ovčího rouna

To jsem se jednou rozhodla zase trochu tvořit. Kdysi jsem na youtubu zahlédla na pohled celkem nenáročný tutoriál na plyšovou alpaku z vlny. Vlny alpaky nebo ovce - to bylo jedno.

Hned jakmile jsem v jednom obchůdku zahlédla ovčí rouno (já ani nevím jestli se říká rouno nebo vlna, ale je mi to celkem jedno) nemohla jsem odolat a koupila si tmavě hnědý odstín.

Už předtím jsem si v galanterii koupila celkem levně takové základní barvy a doma jsem si následně vyrobila asi čtvero panenek. Řekněme, že s tímto způsobem 'umění' už jsem seznámena.

Zkrátka jsem se rozhodla si vyrobit malou alpaku.
Problém je v tom, že se to alpace VŮBEC nepodobá. Nu což. Dekorace je to tak jako tak pěkná.

Nyní prosím porovnejte s opravdovou podobou lamy alpaky:

Asi jsem měla udělat trochu vyšší krk. Začala jsem s výrobou alpaky a tak jsem i skončila, ačkoliv se to nepodobá ani jiné formě života, kterou znám.

Pro začátek

Ahojky!
Při založení tohoto blogu jsem si toho moc neslibovala a neslibuji si ani teď, ale já to nedělám kvůli slávě či co. Nemám facebook a ani ho nechci. Nikdy jsem na něm neviděla nic tak epického, abych se tam zaregistrovala a toto je pro mě jiný způsob jak sdílet myšlenky. A design si můžu upravit podle sebe.

Říkám si Jenny. Podle mě je to celkem podobné mému skutečnému jménu, které budu držet v tajnosti. Již předtím jsem zkoušela různé blogy v angličtině. Moc jsem se ale bála případných gramatických chyb či nedorozumění a tak zkouším štěstí i v mém rodném jazyce.

Co čekat od tohoto blogu?
Já ani nevím. Čekám, že se to ještě nějak vyvine. Zřejmě se ti pokusím dodat inspiraci a radost do života. Zajímavosti z mého nezajímavého života? Myslím, že jsem celkem kreativní člověk, bla bla... Prostě si pro začátek nic moc neslibuji a tak ani ty by si nemělo. Ano, mluvím k tobě ve středním rodě a baví mě to. No není to roztomilé?

Co by jsi o mně mělo vědět?
Když se mě někdo zeptá co mám ráda, tak se mi prvně vybaví... jazyky. Je to má vášeň. Učím se anglicky, německy, švédsky a japonsky. Není to mnoho a kromě angličtiny a tak trochu švédštiny těm jazykům moc nerozumím, ale to mi samozřejmě nevadí a klidně bych se další jazyk učit začala. Možná se tomu někdy budu podrobněji věnovat. Od této 'lásky' se totiž odvozuje i obliba v cestování, světových kulturách a náboženství, kartografie atd. atd.
Také mám ráda zvířata, přírodu, i když se do ní moc často nedostanu, jídlo, relax, hudbu.
Nechci se tu moc rozkecat a tak to radši ukončím. Čím dřív, tím líp.

Snad se zde zase někdy stavíš, podlé mého 'Blog To-Do List 2015' chci zůstat aktivní, takže článků snad co nejdříve přibude a já se zase budu moci vrátit k tichému snění...